Polévkárna paní Mančo (Paní Mančo)

Paní Mančo

Paní Manana, které nikdo neřekne jinak než paní Mančo, se narodila v gruzínském Tbilisi. Gruzii však vyměnila za Českou republiku, když se sem v roce 2005 přestěhovala za manželem, akademickým malířem, a práci v laboratoři jako inženýrka chemie zase za gastronomickou kariéru. Cesta této upovídané a srdečné dámy ani do Česka ani k vlastní restauraci - Polévkárně paní Mančo na pražské Florenci ale nebyla úplně přímočará.

Gruzínský dpmov opustila kvůli neutěšené hospodářské situaci, která vznikla následkem politické nestability, občanských střetů a války. Paní Mančo zůstala bez práce a nelehkou dobu 90. let v Gruzii popisuje se smutkem ve tváři: “Nebylo u nás nic, nefungovaly závody a ani nešlo začít s drobným podnikáním.“

V Česku paní Mančo nejdříve působila ve sdružení Berkat, potom ve spolku InBáze, kam se vlastně přišla naučit česky. V roce 2006 stála u zrodu komunitního projektu Etnocatering, v rámci kterého s ženami z Afghánistánu, Pákistánu, Ukrajiny, Čečenska a jiných zemí s velkým úspěchem vařily svá tradiční jídla a dodávaly je na společenské a soukromé akce. Jako vynikající kuchařka se záhy vypracovala na vedoucí kuchyně. Pak už se se svým nezdolným temperamentem, energií a láskou k vaření vydala vlastní cestou - rozhodla se s kamarádkami založit soukromou polévkárnu. Odtud už pak byl jen krok ke splnění si velkého snu - otevření vlastní rodinné restaurace “Polévkárna paní Mančo”, ve které pracují také její synové.