Foto

Kičiri (Rahima)

13/01/20 | Recept | Afghánistán

Kičiri je specialitou provincie Herát na severozápadě Afghánistánu. Podává se také s bílým jogurtem a salátem s rajčaty, okurkou a cibulí.

Ingredience:

  • 1 kg jehněčí maso
  • půl kila kulatozrnná rýže
  • 150 g mungo fazole
  • dvě středně velké cibule
  • olej
  • sůl, pepř
  • skořice
  • špetka šafránu.

Tip: Mungo fazole je třeba nechat ve vodě přes noc.

Postup:

Maso očistíme. Jednu cibuli nakrájíme na jemno a spolu s masem krátce osmažíme na oleji a osolíme. Posléze přidáme vodu a vaříme. Vaříme dlouho, cca hodinu. Až je maso uvařené, vytáhneme maso z vývaru.

Mezitím, co se maso vaří, připravíme mungo fazole. Dáme je na rovný povrch a s pomocí prázdné skleněné flašky či válečku na těsto, rozdělíme na půlky. Na pánev dáme olej a mungo fazole krátce na oleji osmahneme. Vyndáme mungo fazole.

Vezmeme druhou cibuli a na velmi jemno nastrouháme. Připravíme hrnec, do kterého nalijeme trochu oleje a poté na oleji osmažíme jemně nastrouhanou cibuli až do hněda.

Vezmeme si rýži, kterou propláchneme. Do hrnce s osmahnutou cibulkou přidáme nachystanou a očištěnou rýží a připravené mungo fazole. Přidáme špetku šafránu, sůl, pepř a skořicí a přidáme také vývar z masa. Vaříme do té doby, až bude rýže a mungo fazole měkké. Přidáme podle potřeby vývar tak, aby nezůstalo moc vody.

Když jsou rýže a mungo fazole měkké, uděláme pomocí vařečky se směsí v hrnci kopeček podobný mraveništi, na vrcholku položíme uvařené maso. Pokličku hrnce pokryjeme čistou látkou, nejlépe čistým ručníkem, snížíme plamen na minimum a tak vaříme ještě zhruba osm až deset min. Jídlo je hotové.

Dobrou chuť!

Rahima

Rahima se narodila v Herátu, v malebném městě na severozápadě Afghánistánu. Od malička jí bylo vštipováno, že žena se musí umět starat o domácnost a o rodinu. Její maminka ji proto učila vařit herátská jídla, vysvětlovala jí, jak má připravit hostinu pro početnou skupinu. Návštěvy v Afghánistánu jsou totiž běžné a neohlášené, žena tedy musí umět uvařit bez plánování například i pro dvacet lidí. Vaření bylo jakýmsi základem toho, co musí žena umět, navíc však vařila velmi ráda. I po svatbě zůstala ženou v domácnosti, vychovávala děti a starala se o rodinný chod.

V devadesátých letech po dlouholeté válce v Afghánistánu, musela s rodinou Herát opustit. Po několika těžkých měsících během cesty z Afghánistánu, se dostala do České republiky. S manželem se rozhodli zůstat a vybudovat v ČR nový domov. Po třech letech strávených v uprchlickém zařízení se jim podařilo získat azyl. Od té doby to bude už 20 let. Nyní vaří v Afghánské restauraci Kábul v Praze, kde je šéfkuchařkou. Její práce je náročná, ale vaření má stále ráda.

Celý příběh si můžete přečíst i na našem SIMI blogu Bez vrásek.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář