Kuřecí Burrito (Giny)
29/08/17 | Recept | Argentina
Burritos je tradičním a velmi oblíbeným pouličním pokrmem. Jí se zde běžně k snídani, k obědu i k večeři. Je to pšeničná tortilla, rozříznutá na polovinu a zavinutá do kornoutu. Náplní je pečené kuřecí maso nebo zeleninová směs s rýží, fazolový krém (či fazole), sýr a cibule. Burritos je zapékáno pod grilem a podáváno se zakysanou smetanou, domácí salsou a čerstvým zeleninovým salátem.
Na přípravu budeme potřebovat:
- 400g kuřecích prsou
- 1 lžičku koření fajita
- ¼ lžičky chilli
- červenou a žlutou papriku
- 4 tortilly
- 200 g fazolové pasty z černých fazolí /vařené fazole v plechovce a postup viz níže/
- 1 stroužek česneku
- 200 g tvrdého sýra
- ½ ledového salátu
- sůl dle chuti
Počet porcí: 4 osoby
Doba přípravy: 35 minut
Jako první krok kuřecí prsa očistíme, osolíme a okořeníme. Ogrilujeme z obou stran – přibližně 4 minuty na každé straně (můžeme opéct i na pánvi). Na grilu opečeme také papriky, pak je vložíme do sáčku a necháme chvilku zapařit. Sloupneme z nich slupku, odstraníme stopky a semena. Papriky poté pokrájíme na větší kousky. Tortilly potřeme fazolovou pastou dochucenou solí a česnekem - jak si sami vyrobit pastu se dozvíte třeba tady. Poté posypeme strouhaným sýrem, poklademe nakrájeným ledovým salátem a grilovanými paprikami. Přidáme také na nudličky nakrájené grilované kuřecí maso a tortilly zabalíme. Takto naplněné tortilly vložíme na mírně rozehřátý gril a grilujeme 10 minut. Občas burrito na grilu otočíme. Podáváme se salsou (omáčkou) nebo zakysanou smetanou.
Recept s příběhem připravili pro Foodblog studenti Gymnázia Evolution Jižní Město v rámci projektu Crossing borders, který je spolufinancován Evropskou unií z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu Praha – pól růstu ČR.
Giny
„Poprvé jsem přiletěla do Prahy roku 2001. Spolu s mým manželem a dětmi jsme se do Prahy úplně zamilovali. Tím, že jsem byla vychována v latinsko-americké rodině, která byla hrdá na své kořeny a která dodržovala jenom tradiční latinsko-americké zvyklosti, zdálo se mi, že v Evropě jsem v ráji. Ochutnávala jsem a poznávala nové věci Evropanů. Jak jsem tady zůstala, to už je jiný příběh. Byla to neuvěřitelná cesta. Řekla bych, že mi chvíli trvalo zvyknout si na jazykovou bariéru a na to, jak odlišní tu lidé jsou. Našla jsem jazykovou školu, která podporovala mé vízum (většina chtěla, aby člověk pracoval načerno) a postupem času a po velké dávce trpělivosti (o tři měsíce později, přesně skoro na den s časem, kdy mi vypršelo turistické vízum) jsem dostala české vízum. Našla jsem si úžasnou práci a spolu s rodinnou žijeme spokojený život v Praze už 16 let."
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval