Káva, která mluví

Při příležitosti připomenutí, pro Jugoslávce velmi důležitého data 29.listopadu 1943, kdy byla založena Národní republika Jugoslávie a stého výročí založení první Jugoslávie, jako království, občané žijící v České republice pořádali zajímavou výstavu a večer v klubu Lastavica.
Byla to výstava sociálních artefaktů a předmětů, které se na první pohled zdají bezvýznamné, ale pro majitele jsou důležitým pojítkem s minulostí, s dobou, kdy žili ve své vlasti a kde zůstaly vzpomínky na jejich životy.

Velmi důležitým faktem zachování vlastní kultury a zvyků je zachovaní jazyka a obzvlášť jazykových zvláštností, což připomíná povídání paní Zvjezdany Marković, autorky akce a jedné z pořadatelů. 

Když Zvjezdana mluvila o výstavě a vystavených předmětech, zmínila se o tom, že během připrav výstavy zjistila, co je pro Jugoslávce pořád nejdůležitější. Kdekoliv se ocitnou v jakékoliv situaci, na prvním místě je vždy káva. Všechno začíná a končí kávou. Pití tohoto kouzelného černého nápoje podléhá určitým rituálům a v souvislosti s tím, káva dostává i různé své názvy. 
Káva pro probuzení, ta první, bez které se nedá začít den, se jmenuje “krmeljuša”- “krmelje" jsou ospalky, tak je to “ospalková" káva. Potom, aby člověk byl schopný komunikovat, musí vypít další kávu, které se říká “razgovoruša”- “razgovor” je vlastně rozhovor. Další káva se pije při příležitosti např. jednání o něčem, jde o “dogovorušu” - káva pro domlouvání.
Když se sejdou kluk a holka a jeden se druhému líbí, dají si kávu “namigušu” - “namigivati” znamená mrkati s určitým významem.
Existují také kávy, přes které se komunikuje s návštěvou. Když přijdou hosté, naservírujeme jim “dočekušu” - “dočekati” znamená přivítat, káva “přivítalka”. Potom také následuje “razgovoruša”, aby se nám lépe povídalo, ale pokud se hoste zdrží déle, než je pro nás přijatelné, dostanou “sikterušu”. “Sikter” je způsob jak někomu, dost drze dát najevo, že má odejít a původ slova je turecký - jdi ven.
Samozřejmě, toto jsou slova, která brzy budou zapomenuta a tak hezky dokreslují temperament lidí určitého regionu.

Dále paní Zvjezdana zmínila, že většina lidí má bolestné vzpomínky na to, že musela opustit domov a proto symboly domova přísně střeží, ne jenom ve srdci, ale také v nějaké hmotné formě, kterou můžeme pojmenovat jako sociální artefakt.
Důležitý je také význam širší rodiny jako jsou tety, babičky a dědové. Lidé z Balkánu prostě dbají na to, aby rodina nebyla zapomenutá, aby se zachovaly rodinné rituály a tradice.

To všechno je hezky shromážděno v knížce “Dotek minulosti”, která zůstane jako svědectví na zajímavou akci spolku občanů původem z Jugoslávie. Kniha se dá zakoupit v klubu Lastavica, Opletalova 16, Praha 1.