Soto Ayam

Za neobvyklými kořeny Juanity, Indonésanky narozené v Praze, stojí hned dvě love story.

Po vyhlášení nezávislosti Indonésie na Nizozemí po druhé světové válce nabízely země východního bloku indonéským studentům stipendia – tatínek Juanity se vydal na studia do Prahy, maminka do Bulharska, kde se na letišti v Sofii seznámili. Když se po neúspěšném komunistickém státním převratu v roce 1965 stal pro Juanitiny rodiče návrat do Indonésie nebezpečný, rozhodli se zůstat žít v Praze – to však znamenalo, že přišli o své indonéské pasy. Život bez státního občanství poznala také Juanita a její dvě sestry, které se v Československu narodily – “bezdomovectví” dala rodina přednost před československým občanstvím, jehož získání bylo podmíněno spoluprací s StB.

V roce 1986 maminka s Juanitou odcestovala do Indonésie – nechtěla, aby Juanita získala dovršením 15 let československé občanství a s ním na celý život omezení nejen v cestování. V Indonésii Juanita žíla u své babičky, Javánky muslimského vyznání, která ji adoptovala. Svůj osud Juanita nakonec potkala v Nizozemí, kam následně odjela studovat historii – v hospodě se seznámila se svým manželem Čechem, za kterým se v roce 1995 přestěhovala do Prahy.

Po dvaceti letech péče o své tři děti se Juanita rozhodla pustit se znovu do práce mimo domov. Po zkušenostech z neziskového sektoru začala provozovat společenský salon v nedaleké Krymské ulici a našla si také cestu k podnikání: spoluzaložila Javánku – fusion bistro na pražských Vinohradech, které vede v souladu se svou podnikatelskou filozofií tak, aby si podnik na sebe uměl vydělat férově a s čistým svědomím.

Rozhovor s Juanitou také připravila organizace Hate Free a můžete si jej přečíst zde.