Ruské bliny

Do svých devíti let byla typickým ruským dítětem, co běhá od rána do večera po sídlišti a krvavé rány si v zájmu nepřerušení hry zalepuje lopuchem. Vše se však změnilo v momentě, kdy se její matka rozhodla, že se přestěhují do České republiky. Důvod? Neznámý! Oksana říká, že její maminka je prostě dobrodruh.

Sama Oksana se narodila v roce 1987 v tehdejším Leningradě (SSSR), dnešním Petrohradě v Rusku. Měla se přestěhovat do země, jejíž jazyk neumí, do města, kde nikoho nezná a do bytu, který je jí cizí. Ale i tak se na vše dívá s nadhledem a nedovolí mi dramaticky vykreslit její strasti z opuštění rodné krajiny. Na otázku, co je její nejsilnější vzpomínka spojená s cestováním, si nevybaví pláč, slzy a opouštění domova, ale to, jak s maminkou vezly vlakem jejich kocoura načerno.

Po příjezdu do severozápadního českého města Louny byla dva měsíce doma a snažila se naučit alespoň trochu česky, než nastoupí do školy. Děti ji zde rychle přijaly mezi sebe a tak naštěstí nikdy nezažila, že by se jí někdo posmíval nebo na ni byl zlý.

Po základní škole, ačkoliv nedobrovolně, nastoupila na gymnázium. Tehdy si radši přála jít s kamarádkou na obchodní akademii, dnes je však ráda, že jí to její matka nedovolila. Školu úspěšně absolvovala a nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudovala fonetiku. Následně začala pracovat jako učitelka na Základní umělecké škole v Lounech a vyučovat zde literárně dramatický obor. Tento kroužek sama jako dítě navštěvovala, takže jí prostředí nebylo cizí a do práce se brzy naplno vžila. Zanedlouho na škole vznikl silný blok “dramaťáků” a Oksana vytvořila několik nových souborů. Se svými svěřenci začala zaznamenávat úspěchy.

Oksana mimo jiné ovládá čtyři jazyky a momentálně studuje na DAMU pedagogický obor.

Má jednu dceru a okolo sebe kupu českých přátel a dětí, kteří vděčí její matce za to, že tehdy udělala ten riskantní krok a přivedla Oksanu sem.