Ve třiadvaceti odešla Deepa ze svého rodného domu v jihoindickém Bangalore na univerzitu do dalekého Cardiffu ve Velké Británii. Sama, vše pro ni bylo nové. Chyběla jí rodina, přátelé, každodenní ježdění na skútru do školy. Ale hlavně, neuměla si uvařit ani kafe. Doma vždy vařila výhradně maminka.
Ve skotském Cardiffu studovala mladá Deepa mikrobiologii a přivydělávala si v řetězci KFC, kde roku 2006 potkala Čecha Aleše Bartáka. Zamilovali se do sebe a Deepa přehodnotila své plány vrátit se po studiích domů do Indie.
V Čechách pracovala Deepa nejdříve v Praze. Stejně jako předtím ve Skotsku vařila jídla podle výtečných maminčiných receptů svým přátelům a ti čím dál častěji chválili její umění, prosili ji o recepty a nabádali ji, ať je někde veřejně shromáždí, aby si mohli i další lidé vyzkoušet uvařit indické jídlo. A tak si Deepa založila blog MyIndia.cz.
„V České republice chceme zůstat. Sama bych tu žít nemohla, hlavně kvůli jazyku. Ale takhle mám velkou oporu v rodině i v práci na univerzitě, mám skvělou šéfovou, která mi poskytla velkou flexibilitu, protože ví, že mám děti, všechno je v angličtině. Momentálně pracuji na univerzitě v rámci mého pětiletého doktorského studia jako výzkumník. Jsem velmi vděčná za to, že jsem dostala tuhle šanci a po tom, co jsem byla doma s dětmi, jsem se mohla vrátit ke svému oboru“.
Více se dočtete v rozhovoru s Deepou, který připravila Markéta Skočovská pro Bulletin Slovo. Celý článek dostupný zde.
Text je volně upraven a převzat z Bulletin Slovo 1/2019.
