Warning: Trying to access array offset on value of type bool in /home/www/migrace.com/www/foodblog.migrace.com/sys/fnc_print.php on line 450

Kuřecí maso v ořechové omáčce se šafránem (Lela Kukava)

20/12/24 | Recept | Gruzie

Pro 5 osob

Ingredience:

  • 1 kg kuřeci prsa
  • 1,5 l kuřeci vývar
  • 300 g vlašské ořechy
  • 4 ks cibule
  • 5 stroužků česneku
  • 3 dcl víno bilé
  • gruzínské koření mix (cgarvos suneli)
  • šafrán + řecká semena + koriandr (Adzika)
  • 1 lžička chili pasta se solí a kořením
  • 2 lžíce protlaku

Postup:

Ve větším hrnci necháme rozehřát ghí a osmahneme na něm cibuli dozaltova. Přidáme česnek, adziku koření a protlak a necháme směs chvilku podusit. Poté přidáme masou nakrájené na kousky a víno. Necháme odpařit vodu a vše zalijeme vývarem tak, aby bylo maso pokryto 2 - 3 cm. Nadále vaříme. Poté rozmixujeme vlašské ořechy s trochou vody na pastu a pastu přidáme pro zahuštění omáčky. Nekonec omáčku osolíme, přidáme trochu citronu a ozdobíme koriandrem. 

Mezitím si připravíme ghomi (polentu). Do vroucí osolené vody dáme kukuřičnou krupici, dobře promícháme a vaříme10 min. Po uvaření krupičnou kaši zahustíme hladkou kukuřičnou moukou. Stáhneme oheň a kaši povaříme ještě 5min. 

Omáčku ozdobíme koriandrem a podáváme s horkou ghomi, na kterou přidáme nastrouhaný sýr.

Přejeme dobrou chuť!

Lela Kukava

Lela vyrůstala v malém přístavním městečku Poti v Gruzii. Prožila bezstarostné dětství plné smíchu a radosti. Avšak v roce 2002 byla s manželem a svými dvěma dětmi nucená opustit svoji vlast kvůli občanské válce, která na území Gruzie vypukla v souvislosti s vyhlášením nezávislosti gruzínské vlády na Sovětském svazu.

Gruzie jen do roku 2002 přišla v důsledku migrace přes 1 milion lidí. Stala se tak zemí, ze které emigrovalo nejvíce lidí na světě.

Poté co Lela s manželem prodali byt a všechno, co v něm měli, koupili letenky a odcestovali. Začátky v České republice byly těžké, nehledě na to, že Lela neovládala český jazyk. Po udělení azylu Lelina rodina bydlela v azylovém táboře. Byli závislí na sociálních dávkách, které jim byly vypláceny.

Po nějakém čase se přestěhovali do Prahy. Lely manžel pracoval dlouho do noci, Lela sama se snažila vydělat si pár korun, a tak začala dělat hospodyni u jedné dámy. Uklízela, pomáhala s nákupy. Věřila, že její pracovitost se jí jednou vyplatí. Jednoho dne se jí ozvala přítelkyně z tábora s myšlenkou projektu Ethnocateringu. Příležitosti využila a začala dělat to, co ji bavilo. Předávala svoji kulturu lidem, kteří ji neznali, ale poznat ji chtěli. Vvpracovala se na hlavní manažerku a celý projekt měla na starost právě ona.

Její sen, mít jednou nějakou menší kavárnu, se jí splnil. V centru Prahy najdeme dnes Bistro Fair Food. V jejím podniku je příjemná atmosféra a na první pohled je zřejmé, že lidé se jako zákazníci vracejí velmi rádi. Píle a pokora se vyplatily. Nejen že Lela našla nový domov, splnila si sen, ale v roce 2016 získala i české občanství. Díky tomu může opět navštívit Gruzii a setkat se znovu se svým otcem.