Arròs negre (Černá rýže) (Tomeu)
29/05/23 | Recept | Španělsko
Zdejší kuchyně pochopitelně velmi často využívá ve svých receptech ryb a ostatních darů moře. Ze všeho nejdříve však musíme zdůraznit, že zdejší kuchyně je čerstvá, zakládá si na barevnosti a často nešetří kořením.
Ingredience pro 4 osoby
- 320g rýže kulaté (ideálně bomba)
- 1kg Sépie celá
- Sépiové barvivo, 12g
- 1 cibule, střední
- 1 zelená paprika, střední
- 3 rajčata, střední
- 3 česnekové stroužky
- 350g slávky
- 8 krevet, ideálně nevyloupané s hlavou
- Čerstvá petržel
- 650ml rybího vývaru
- Extra panenský olivový olej
- Sůl
Postup
- Ve velké pánvi na větším plameni smažíme krevety ve větším množství olivového oleje, 1 minutu na každou stranu a dáme na stranu.
- Nakrájíme sépie na větší kousky, usmažíme z každé strany a dáme na stranu.
- Nakrájíme cibule a papriku nadrobno.
- Přidáme trochu více oleje a smažíme cibuli na menším ohni, po pár minutách přidáme papriku.
- Až bude cibule osmažena dozlatova, přidáme rajče a česnek, oboje nakrájené nadrobno.
- Mícháme často, aby se směs nechytla, dlouho smažíme, až to bude koncentrované.
- Přidáme sépiové barvivo, sépie, rýži a nadrobno nakrájenou petržel, a mícháme 2 minuty.
- Přidáme vývar, sůl, a mícháme.
- Poté do směsi položíme slávky.
- Vaříme 18 minut: 5 minut na silném ohni, 10 na středním ohni a 3minuty na malém ohni. Během vaření směs nemícháme.
- V posledních 5 minutách přidáme krevety. Jestli ke konci to vypadá, že nějaká část nebude úplné dovařená, zakryjeme ji alobalem.
- Necháme to 5 minut odpočívat.
Tomeu
Jmenuji se Tomeu Vizoso a pocházím z Mallorky. Už více než 15 let žiju v ČR, nejdřív v Praze a pak v Praskolesích, to je malá vesnice v okrese Beroun.
Ve věku 20 let jsem se přestěhoval do Porta v Portugalsku, kde jsem žil cca 5 let. Tam jsem poznal několik Čechů, mezi nimi i svou ženu, Katku. Ještě v Portu jsem se začal učit česky, a po roce jsme se přestěhovali do Prahy.
V Praze jsem pokračoval v učení češtiny, našel jsem si práci. Pracoval jsem z domova pro jednu organizaci v zahraničí. Měl jsem tedy možnost se seznámit se zbytkem České republiky o víkendech. Při takových cestách jsme přišli na to, že Praha je dobrá, ale že na venkově se budeme mít lépe. Koupili jsme si domeček na kraji vesnice a tam se narodily naše děti.
Na vesnici není moc cizinců, a co mi nejvíc pomohlo navázat kontakt s „místníma“, byla hlavně výchova našich dětí. Ale také různé koníčky, které jsme měli společné s našimi kamarády, jako třeba chov zvířat, vaření piva, jídlo, atd. A také pravidelné návštěvy hospody.
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval