recepty s lidským příběhem
Oshithima (vařené maso s kukuřičnou kaší) (Saima)
01/08/22 | Recept | Namibie
Oshithima - kukuřičná kaše - je velmi oblíbené jídlo v kultuře Oshiwambo. Je to základní potravina v severní části Namibie. Toto jídlo lze podávat s různými dušenými pokrmy, včetně špenátu a zeleninového guláše, hovězího guláše a dokonce i s červy Kapana nebo Mopane. Stejně tak i fat cakes nebo oshingali - kaše z oloupaných bílých fazolí - jsou pokrmy kultury Oshiwambo a oblíbené na severu Namibie.
Na kurzu vaření namibijských specialit jsme podávali kukuřičnou kaši s kozím masem. Saima nás poučila, že pokud pro vás v Africe někdo přichystá kozu nebo slepici, tak jste velmi vážený host. V Česku se dá kozí maso sehnat ve specializovaných obchodech.
Pro 4 osoby
Ingredience:
- Sůl
- Olej na smažení
- 500 g kozího masa
- 2-3 rajčata
- 2 cibule
- Kari, česnek dle chuti
Příprava kaše (fufu):
V hrnci přivedeme k varu 0,5 l vody a přidáme kukuřičnou mouku. Za stálého míchání kaši vaříme, dokud nebude hladká. Poté ji dáme vychladnout.
Dušená směs:
Uvaříme maso do měkka. Nakrájíme cibuli a rajčata na kostičky.
V jiném hrnci osmažíme cibuli, přidáme rajčata a trochu kari a česneku dle chuti. Mícháme. Pokud bude potřeba, přidáme též trochu vody. Za přibližně 3-4 minuty přidáme maso a několik minut vaříme společně. Odložíme pokličku a necháme při nízké teplotě dalších 10 minut vařit.
Podáváme fufu i masovou směs dohromady. Saima nám říkala, že důležitější než maso je omáčka. Sníst nejdříve maso je v Africe nezdvořilé. Fufu s omáčkou se jí nejčastěji holýma rukama. Kus kaše se chvíli poválí v ruce, vytvoří se z ní kulička, tou se nabere omáčka a vše se dá do pusy. Výborně fufu chutná také s oshingali.
Přejeme dobrou chuť!
Saima
Narodila jsem se v Angole v uprchlickém táboře pro namibijské uprchlíky v době, kdy Namibie bojovala o nezávislost. V roce 1985 nás jako sirotky válečných bojovníků odvezli do Československa, abychom tu žili v bezpečí, studovali a až se Namibie osamostatní, abychom dokázali novou republiku vést a dobře spravovat. V roce 1991, když vznikla samostatná Namibijská republika, jsme byli posláni do země našich předků, ve které jsem ale já sama nikdy předtím nebyla, za svůj domov jsem vždy považovala Prachatice a Bartošovice. V Namibii jsem si za celých 28 let nezvykla a hned jak byla příležitost, tak jsem se vrátila do České republiky. Už tu žiji 3 a půl roku. Na začátku jsem to tu nepoznávala, jako dítě jsem tu zažívala radost a přijetí a teď jsem se musela vyrovnávat s rasistickými urážkami, diskriminací a nepochopením. Naštěstí jsem tu potkala i dobré lidi a znovu jsem se setkala se svou rodinou v Prachaticích, všichni mi dali velkou podporu a díky tomu jsem mohla překážky překonat. Konečně můžu zase pracovat v pekárně, kde peču český chléb. Těším se, že po prázdninách nastoupím do nové práce - k dětem do školy, kterým jsem byla vyprávět o svém životě a o Namibii. Ráda chodím do škol přednášet o naší kultuře. Pomáhá mi potkávat se s mladými lidmi, kteří nejsou v zajetí stereotypů, a i kdyby už s nějakým předsudkem bojovali, věřím, že jim ukážu pohled na Afričany i z jiné strany.
A přátelé o mě říkají, že mám stále dobrou náladu!
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval