Foto

Elmíra Lyapina: Doučování žáků je pro mě skvělá zkušenost.

20/08/20 | Recept

Elmira Lyapina je Tatarka, která své dětství prožila v regionu Povolží v Rusku. Do Česka přijela před 14 lety, když byla vyslána rodiči, aby zde získala evropské vzdělání. Začala zde studovat mezinárodní právo a v této oblasti také získala vytoužený titul PhD. V oboru si našla i zaměstnání, poskytuje poradenství mezinárodním společnostem v oblasti podnikání a práva. V roce 2012 zde s dalšími Tatarkami založila spolek KITAP z.s., přes který se snaží Čechům předat znalosti o kultuře turkických a tatarských národů. Během koronavirové krize také spolupracovala s organizací SIMI jako dobrovolnice a to tak, že doučovala žáky s odlišným mateřským jazykem. Pomáhala jim s úkoly do školy nebo vysvětlit učivo, které ve škole žáci nezvládli probrat. Společně jsme si povídali o tom, jaké to pro ni bylo.

Elmíro, ty se SIMI spolupracuješ už velmi dlouho, účastnila ses našich kurzů vaření, chodíš s námi na besedy do škol a účastníš se různých akcí pro veřejnost. Co tě přivedlo k dobrovolničení?

Dobrovolnictví pro mě není nové slovo, v našem spolku KITAP dobrovolničím téměř pořád. Tento spolek o tom i je. Je to neziskovka, takže za to samozřejmě nedostávám žádné peníze, ale naopak většinou do toho investujeme z naší strany. Obecně nám jde o porozumění národů a sociální dialog mezi národy a ten spolek má nefinanční charakter. Vypomáháme různě finančně, nebo právě poskytujeme poradenství a během karantény se přidaly i další drobné pomoci. Takže i díky tomuto mezikulturnímu dialogu pomáháme lidem a ta příležitost pomáhat lidem během koronavirové krize skrze doučování mi přišla skvělá. Nějak se zapojit do té všeobecné pomoci během nouzového stavu. Musím říct, že jsem pyšná na Čechy, jak se během této situace zachovali a pomáhali si navzájem, a to v naprosté většině.

Jak si vnímala dobrovolničení během karantény? Pomohlo ti to třeba v něčem?

Doučování přes SIMI mi přišlo jako opravdu skvělá příležitost pomoci dětem, kterým během karantény nemohla pomoc poskytnout škola. Když děti s nedostatečnou znalostí češtiny chodí do školy, tak se samozřejmě integrují více, než když sedí doma. Takto se tyto děti nemohly zapojovat, nemohly komunikovat s ostatními dětmi z jiného prostředí, pouze s lidmi ze svojí domácnosti, kteří česky také nemluví. To pro ně znamenalo, že nemohly češtinu používat, procvičovat. Učit se mohly jen podle možností jejich domácnosti a s úkoly a učivem jim často rodiče nedokázali pomoci. Byla to skvělá možnost nejenom pomoci těmto dětem, aby školu i přes distanční výuku zvládly, ale i pomoc sám sobě pochopit jiného člověka, jinou kulturu a pochopit podmínky, v jakých tito lidé jsou. Takže celé doučování pro mě bylo hrozně nápomocné v tom, že jsem si rozšířila obzory.

Jak si zvládala zkombinovat to doučování s běžným životem a s prací?

Tak já mám štěstí, že většinou mám home office, takže v tomto mě koronavir moc neovlivnil. I díky tomu pro mě doučování nebylo problém, protože jsem si mu práci přizpůsobila. Já jsem měla doučování jenom 2* týdně se dvěma žáky, takže to pro mě znamenalo nějakých 6 hodin týdně, což nebylo moc.

Jak to doučování probíhalo? Bylo něco hodně náročné, a pokud ano, co ti pomáhalo?

Nejdřív jsme se spojili se SIMI, kdy jsem zjistila, jak doučování bude fungovat. Dostala jsem také mnoho materiálů k výuce a k práci s žáky bez znalosti češtiny. Se SIMI jsem měla videoschůzku, kde proběhlo mini školení ohledně toho, jak doučovat, jaké pomůcky používat, jak s dětmi komunikovat apod. Ale protože jsem už měla zkušenost s doučováním dětí s OMJ i s výukou, tak jsem hodně čerpala i ze svých zkušeností. Řekla bych, že pro mnoho dobrovolníků bylo metodické zázemí SIMI dost nápomocné, pokud třeba s doučováním předtím zkušenost neměli. Po této schůzce jsem dostala rozvrh s časovými možnostmi žáků, takže jsem se zapsala ke dvěma žákům – žačce z 1. třídy vietnamského původu a žákovi z 9. třídy z Ukrajiny. Ten byl v ČR pouze 2 roky a potřeboval pomoc s přípravou na přijímací zkoušky na SŠ. Byla to s nimi opravdu legrace. Jsou to skvělé děti, zajímavé a zábavné a myslím, že jsme si spolu ten strávený čas hodně užili a i komunikace probíhala bez problémů.

Právě s žákem z 9. třídy byla komunikace hodně pohodová, protože to už je patnáctiletý muž, téměř dospělý. Bylo tedy jednoduché se s ním domluvit, když se například nemohl hodiny zúčastnit a potřeboval jí přehodit a podobně. U něj šlo především o přípravu na přijímačky, takže jsme hodně probírali testy na zkoušky, větné rozbory, gramatiku a tak dále. Ze školy měl zadané především opakování učiva, ale protože přijel do Česka teprve před dvěma lety, tak to nestíhal a nevěděl veškerá pravopisná pravidla. Takže pro něj to opakování ve škole bylo bezvýznamné, protože mu chyběly základy češtiny. Ale během těch dvou měsíců distanční výuky a doučování krásně stihl vše dohnat a na střední školu se dostal. Tak to byl pro nás oba velký úspěch a já jsem na něj velice pyšná.

Jak jsi zvládla veškerou tu češtinu potřebnou k přijímacím zkouškám, protože některá ta pravopisná pravidla ani mnoho rodilých Čechů nezná?

Tak já mám výhodu, že mám dobré logické myšlení. Fungovalo to tak, že mi žák vždy před doučováním poslal přes Skype fotku toho, co chce probrat. Především se jednalo o ty testy. Tak jsme se na to vždy podívali, rozebrali jsme to, k jakému pravidlu českého pravopisu se to vztahuje, podívali jsme se na to pravidlo, jaká je logika toho pravidla a jak se to projevuje v gramatice. Natrénovali jsme to a pak jsme šli do testů. Takže takhle jsme to nacvičili.

Máš nějakou vtipnou příhodu z  doučování, o kterou by ses s námi ráda podělila?

Mám příhodu s tou žačkou z 1. třídy. Tam byla u doučování většinou přítomná maminka, což bylo dobře, protože holčička potom dávala větší pozor. U distanční výuky je totiž, především pro ty menší děti, mnoho rozptylujících vjemů. Tu jim kamarád píše na messenger, tady koukne na vtipné video, tady je zaujme něco jiného, pak hrají hru a pak zase mají hlad. Když je u doučování rodič, tak se tohle vše samozřejmě eliminuje a ten čas je mnohem efektivněji využíván. Ale i tak je potřeba dítě zaujmout a musíš při výuce trochu být i takový klaun. Především, když je třeba špatné připojení a nejde video nebo tak. To je samozřejmě pak mnohem těžší udržet pozornost malého žáka. Ale i tak bych řekla, že jsme neměli žádný větší problém v komunikaci. Když něčemu nerozuměla, tak jsem jí to vysvětlila nebo jsem jí posílala obrázky. Například jsme u jednoho textu zjistili, že neví, co je kostel, tak jsem jí poslala fotku z internetu. Nebo štěně jsem vysvětlila jako dítě od psa. Takže jsem používala hodně zjednodušenou češtinu. A u této holčičky bylo vtipné, že se vždy už po nějaké chvíli začala u úkolů strašně nudit, a především pak na konci hodiny. A když se člověk nudí, tak zdržuje celý ten proces. Jednou jsme měli asi 5 minut do konce hodiny a měla přečíst text z čítanky. A ona to četla po slabikách, téměř po písmenkách. Takže to znělo asi takto: „O-o-ot-ot-e-ote-ote-c“. Tak jí říkám: „No zbývá nám 5 minut do konce, ale hodina neskončí, dokud to nepřečteš, takže to můžeme protáhnout ještě o půl hodiny.“ A ona začala okamžitě plynule číst „Otec vyšel na zahradu a…“. Takže takhle jsem zjistila, že vlastně umí číst dost dobře. (Smích)

V SIMI plánujeme v doučování pokračovat i v září a to i za běžného školního provozu. Šla bys do doučování znovu?

Já bych do toho samozřejmě šla znovu, i když musím to nějak skloubit s prací, ale doporučuji všem do toho jít. Především pak těm, kteří hledají pedagogickou praxi nebo obecně zkušenosti v práci s dětmi. Ale i obecně je to skvělá zkušenost. Je to totiž skvělá možnost poznat jinou kulturu nebo jiný národ. Protože během toho doučování se nejedná jenom o gramatiku nebo větný rozbor, ale je to o tom dialogu. Potom, když se člověk ptá: „Znáš to slovo? Víš, co znamená tato věc nebo fráze? Co to pro tebe znamená, jak to tam máte u vás…“ Takže vlastně přes to doučování poznáváš i tu kulturu. Za druhé poznáváš toho člověka, jeho psychologii, během čtení různých textů se dozvídáš jeho postoje, názory apod. Za třetí poznáváš situaci toho člověka a jeho životní podmínky, vidíš, jak žije, jaký je, co prožívá. A člověk pozná lépe sám sebe, protože tím, že poznáváme jiného člověka a jeho chování, tak pak přemýšlíme i o tom, jak bychom se v budoucnu zachovali my v dané situaci, zda bychom to řešili stejně, anebo jinak. A v neposlední řadě je to ten skvělý pocit z toho, že někomu můžu pomoci a skvělý pocit z té zpětné vazby, že to funguje, že to opravdu pomáhá. Takže pro mě to je určitě skvělá zkušenost, která mě hodně obohacuje.

SIMI pomáhá žákům-migrantům, kteří navštěvují základní školu a potýkají se s problémy ve výuce kvůli nedostatečné znalosti češtiny nebo kvůli kulturním rozdílům. Žákům nabízíme bezplatné distanční doučování s dobrovolníky SIMI. Doučování probíhá kompletně online a ve spolupráci s pracovníky SIMI. Více informací naleznete na našich webových stránkách zde.

Máte zájem pomáhat s námi? Hledáme dobrovolníky, kteří by se zapojili do našeho programu online doučování. V případě zájmu se ozvěte na emailovou adresu: zemanek@migrace.com

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář