Foto

IRISH SODA BREAD (Patrick Ryan)

09/07/19 | Recept | Irsko

Tradiční irský chléb, se kterým každý dospělý Ir vzpomíná na své dětství, kdy chléb provoněl celou kuchyni a s nedočkavostí se pletl babičce pod nohama.

Ingredience:

  • 200g celozrnná mouka
  • 275g  hladká mouka
  • 350ml podmáslí
  • 1 lžíce sody
  • 1 vejce
  • 1 lžička medu
  • špetka soli
  • volitelně: sýr, slanina, špenát, česnek, rozinky

 - časová náročnost: 50 minut

Postup přípravy:

  • předehřejete troubu na 190°C
  • ve velké míse smíchejte všechny ingredience a vypracujte vláčné těsto (já zvolila slanou variantu a přidala česnek)
  • těsto vytvarujete do tvaru bochánku a dáte na pečící papír na plech péct do trouby
  • pečte 40 minut
  • po vyndání z trouby dejte chléb vychladit na mřížku
  • podáváme s máslem nebo pomazánkou dle chuti

Podívejte se také na video, jak soda bread upéct.

Recept s příběhem připravili pro Foodblog žáci ZS Kladská  v rámci projektu Mluvme spolu (o migraci), který je spolufinancován Evropskou unií z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu Praha – pól růstu ČR.

Patrick Ryan

Patrick se narodil v malé vesničce asi hodinu a půl od Dublinu, což je hlavní město Irska. Do České republiky se dostal vlastně čistou náhodou. Na univerzitě museli splnit kredit a mít jeden semestr pracovní zkušenosti. O této příležitosti se měla uskutečnit schůze. Na schůzi dorazil Patrick předem, a ještě držel místa svým kamarádům. Po chvíli si uvědomil, že nikdo z jeho kamarádů nepřichází. Uvědomil si, že všichni studenti, kteří tam byli, studují jazyky, jenže Patrik nic takového nestudoval. Když začala schůze, profesor je uvítal slovy: ,,Vítám tady studenty studující jazyky.“ V ten moment už Patrik věděl, že tu je špatně, ale jelikož seděl uprostřed, nechtěl odejít, protože by bylo očividné, že se zmýlil. Smyslem této schůze bylo, že studenti pojedou do zemí, kde budou vyučovat angličtinu a budou si tam procvičovat jazyk, který se k tomu ještě navíc učí. Když se k Patrickovi dostal vyplňovací formulář, všiml si, že na papíře stálo pouze, že by měl mít ještě nějaký jazyk. Měl mít - ne, že musí. A právě v tento moment se rozhodl, že by se tohoto programu mohl také účastnit. Na formulář měl napsat tři země, kam by nejraději jel vyučovat angličtinu. Věděl, že v zemích jako je Německo, Španělsko nebo Francie nemá šanci, protože převážně to byly jazyky, kterými ostatní studenti mluvili. Udělal naprosto náhodný seznam, v jehož čele stála Česká republika. Dodnes pořádně neví, proč si tuto zemi dal na první místo, ale sám vždy slýchával velmi kladné hodnocení o této zemi a maminka vždy básnila o tom, jak je Praha krásná. Patrick měl to štěstí, že ho vybrali a že mu nabídli jeho první volbu.

Když přijel do Prahy, potkal se tu s organizátory projektu a ostatními studenty z různých zemích. Když se ozval hlavní vedoucí a řekl, že pouze dva studenti zůstanou v Praze a ostatní pojedou do menších měst až vesnic, byl zaskočený, protože s takovou možností vlastně ani nepočítal. Ale k jeho štěstí se rozhodli, že si rodilé mluvčí nechají v Praze. Byl to tedy Patrick a ještě jedna studentka z Anglie.

Této dvojici dali na výběr střední nebo základní školu. Patrick hned věděl, že by raději na střední školu, protože se obával toho, jak moc bude schopný komunikovat s tak malými dětmi. Jenže jako gentleman nechal, aby si studentka vybrala první a ta nad tím smýšlela velmi podobně, tudíž si vybrala střední školu.

Patricka to nijak neodradilo. I když předpokládal, že to bude opravdu osm dlouhých měsíců.

Nakonec se od studentky dozvěděl, že se po dvou týdnech vrátila do Anglie, protože jí ve třídě studenti kouřili, házeli po ní věci a určitě to pro ni nebyla příjemná zkušenost.

Když Patrick nastoupil na Základní školu Kladskou, hned při příchodu na něj udělala škola velice dobrý dojem. Svou první hodinu s šestými třídami si užil a nabíral postupně pocitu, že vlastně vždy učit chtěl, ale byla to nevyslovená myšlenka. Dokonce jeho celá rodina také učila. Na konci semestru se opět vrátil do Dublinu.

Po ukončení univerzity se opět rozhodl, že se do České republiky vrátí. Zůstal tu 3 roky. A dokonce při této návštěvě zde potkal dívku, s kterou se nakonec i oženil. Co stojí za zmínku je, že jeho žena Beatrice pochází z Lotyšska, která tu v Česku byla na EVS  (– European Valuntary Service). A náhodou se potkali na hudebním festivalu.

Poté se opět vrátil do Dublinu, kam se s ním přestěhovala i Beatrice a žili tam spolu 7 let. Během této doby Patrick získal plno nových učitelských zkušeností a vždy si zpětně přehrával, co by na svých učitelských hodinách mohl udělat lépe, na co by se mohl více zaměřit. Také tu byla Beatrice, která vždy, když byla nějaká rodinná slavnost, musela letět z Dublinu do Rigy, což bylo finančně nákladné. Nakonec se všechny věci daly dohromady a společně se přestěhovali do Prahy. Patrick stále vyučuje na  ZŠ Kladské a Beatrice studuje na Karlově univerzitě.

Tuto část života popisuje Patrick jako jednu neuvěřitelnou shodu náhod a obrovského štěstí a neumí si představit, jak by to mohlo být jinak. Do Prahy se zamiloval a chtěl by v této zemi strávit co nejvíce času.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář