Foto

Arašídová polévka (Sopa de maní) (Walter Hugo Encinas)

10/04/19 | Recept | Bolívie

Bolívie je země v Jižní Americe, má dvě hlavní města, Sucre a La Paz. Bolívie je známá hlavně pěstováním koky, pěstuje se zde však i mnoho světoznámých potravin, například buráky. Ty pochází právě z Bolívie, města Cochabamba. Do Evropy se dostali až v 17. století. Arašídová polévka má mnoho obměn a variant, nejčastěji se s ní setkáte také v Africe, například v Ugandě.

Na tradiční polévku budeme potřebovat:

  • hovězí žebra s kostí 3 ks
  • brambory 4 ks
  • hrášek 100 g
  • arašidy 200 g
  • rajče 2 ks
  • česnek 2 stroužky
  • kmín, oregáno, chilli, sůl
  • petrželka na ozdobení

Postup:

1. Brambory oloupeme a nakrájíme na čtvrtky. Cibuli nakrájíme nadrobno a orestujeme. Spaříme a oloupeme rajčata a orestujeme nakrájený česnek.

2. Arašídy rozemeleme tak, aby z nich vznikla jemná moučka.

3. Dáme vařit vodu a těsně před varem do ní vložíme hovězí žebírka. Pak přidáme sůl, oloupaná rajčata, orestovanou cibulku, kmín, oregáno, chilli a orestovaný česnek. Nakonec vmícháme mleté arašídy.

4. Vše vaříme, dokud maso nezměkne, a pak přidáme hrášek a brambory. Znovu vaříme.

5. Hotový pokrm na talíři posypeme sekanou petrželkou.

V Bolívii polévku servírují s opečenými bramborami (hranolky).

Recept s příběhem připravili pro Foodblog studenti Gymnázia Jana Keplera v rámci projektu Mluvme spolu (o migraci), který je spolufinancován Evropskou unií z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu Praha – pól růstu ČR.

Walter Hugo Encinas

Do České republiky jsme přiletěli s manželkou z Ameriky, i když já pocházím z Bolívie, konkrétně z Clizy. V té době mi bylo 31 let. Od 25 let jsem žil v Americe, kde jsem poznal svoji manželku. Předtím jsem ve svých 17 žil v Argentině.

Jak jsem se dostal do České republiky? Musel jsem odcestovat z USA, měl jsem na vybranou Bolívii nebo Českou republiku. Vybrali jsme si Česko. Cestou do Česka jsem měl nějaké potíže s dokumenty, ale horší to bylo s jazykem. Ničemu jsem nerozuměl a ani jsem neuměl odpovědět. Uměl jsem jen Kechuansky. První rok pro mě byl nejtěžší. Kromě jazyka jsem neznal českou kulturu, české jídlo a vše pro mě bylo zcela jiné a nové. Neznalost českého jazyka pro mě byla velká překážka, ale našel jsem si dobré přátele a postupem času jsem se česky dorozuměl. Situaci také pomohlo narození naší dcery, Michellky.

Čeština mi pořád dělá velké problémy. Trvalo mi rok, než jsem si zvykl na život v Česku, je to tu dost jiné. Jsou tu méně přátelští lidé, je to tu mnohem vyspělejší.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář