Foto

SÚP GÀ NGÔ NẤM (kuřecí polévka s kukuřicí a houbami) (NGO Quynh Nga)

11/12/18 | Recept | Vietnam

U vietnamských rodin vypadá stolování tak, že jídlo společně sdílíme. Všechny pokrmy se položí na stůl, všichni dostanou mističku a hůlky, nejmladší popřeje všem starším členům rodiny dobrou chuť a každý si pak ze stolu vezme to, co mu chutná.  Vietnamské pokrmy se hodně liší podle oblastí. Tři hlavní oblasti jsou – severní, střední a jižní Vietnam. Každá oblast se liší podle své specifické chuti. Vietnamská kuchyně používá hodně čerstvých surovin – tropické ovoce, zeleninu, bylinky, mořské plody, tofu atd. Lidé jsou zvyklí chodit každý den na trh nakupovat čerstvé potraviny. Není moc časté, aby kupovali mražené potraviny nebo polotovary. Pro Vietnam jsou hodně typická pouliční jídla. Ta se prodávají na ulicích po celý den. Kdykoliv vyjdete na ulici, všude uvidíte jídlo různé barvy, chutí a vůní.

SUROVINY:

4-5 porcí

  • 200 g kuřecích prsíček
  • 500 ml kuřecího vývaru
  • 8 sušených hub Shitake
  • malá plechovka kukuřice Bonduelle
  • 1 malá mrkev 1 šalotka
  • 1 vejce
  • 2 PL tapiokové mouky rozmíchané ve 4 PL studené vody
  • sůl, cukr a mletý pepř na dochucení
  • koriandr a jarní cibulka na posypání

POSTUP:

  1. Na 15 min. uvaříme kuřecí prsíčka ve cca 500ml vody. Prsíčka by měla být celá ponořená. Dochutíme ½ ČL soli a ¼ ČL cukru. Uvařená prsíčka vyndáme z vody, necháme vychladnout a následně je natrháme na nudličky.
  2. Houby Shitake namočíme ve vařící vodě a na 15 min. zakryjeme. Poté propláchneme studenou vodou a nakrájíme na slabé plátky. Z plechovky kukuřice Bonduelle slijeme vodu. Mrkev oloupeme a nakrájíme na malé kostičky. Šalotku oloupeme a nakrájíme na slabé plátky.
  3. Do hrnce dáme 1 PL slunečnicového oleje a osmahneme v něm šalotku. Přidáme natrhané maso, houby, mrkev a kukuřici. Ochutíme ½ ČL soli a promícháme. Do takto připravené směsi nalijeme kuřecí vývar a vodu, ve které jsme uvařili kuřecí prsíčka. Polévku přivedeme k varu a pomaloučku, za stálého míchání, přilijeme rozmíchané vejce a tapiokovou mouku. Dle chuti dochutíme solí.

Polévku zdobíme nasekaným koriandrem, jarní cibulkou a mletým pepřem.

NGO Quynh Nga

Moje teta přijela do ČSSR v 80. letech za prací v továrně. V ČSSR se zamilovala do Čecha, kterého si později vzala a počátkem 90. let pak začala s podnikáním. V severních Čechách si pronajala velký obchodní prostor, ze kterého udělala menší tržnici. Teta byla nejstarší z celkem 10-ti vlastních i nevlastních sourozenců, proto se rozhodla většinu z nich pozvat do ČR za účelem sloučení rodiny nebo podnikání, aby pomohla ekonomické situaci rodiny. Bratrům, sestrám a sestřenicím pak pronajala stánky a rodinný byznys se mohl rozjet.

Můj tatínek takto za tetou přijel na počátku 90. let. Poté, co si tatínek zajistil trochu stabilní zázemí, tak mě, mamince a sestře vyřídil v ČR dlouhodobé vízum. Všechny 3 jsme za ním přijely v roce 1995. Maminka pomáhala tatínkovi s prodejem smíšeného zboží. Maminka měla červený diplom z práv, ale nemohla se této profesi v ČR věnovat. Chtěla však, abychom my děti měly v ČR lepší život a vzdělání.

Já jsem po příjezdu začala chodit do 1. třídy a sestra do školky. Ve Vietnamu jsem chodila do 2. třídy, ale abych se mohla naučit česky od začátku, tak mě strýček přihlásil do 1. třídy. Koukala jsem kolem sebe a vůbec jsem nikomu nerozuměla. Moje slovní zásoba se omezila jen na slova ano, ne a dobrý den. Na všechno jsem odpovídala ano a ne.

Z rodinného důvodu se musel tatínek hned po našem příjezdu do ČR na delší dobu vrátit do Vietnamu, proto jsme se tu najednou ocitli bez hlavní opory. Přišli jsme i o bydlení. Maminka neuměla česky, proto nám nemohla najít bydlení. Naštěstí nás paní z Polska, která prodávala vedle našeho stánku, vzala k sobě domu. Nemohli jsme však u ní dlouho zůstat, proto jsme si s pomocí známých našli provizorní byt bez topení.

Tatínek se po nějaké době vrátil zpět do ČR a s maminkou otevřeli nový obchod. Já jsem se po 2 letech naučila více česky, proto jsem po škole pomáhala rodičům v obchodě. Vyřizovala jsem za rodiče reklamace a vždy jsem místo nich jednala s úřady. Dalo by se říct, že od svých 10-ti let jsem začala rodičům tlumočit na úřadech, na cizinecké policii, u lékaře a i ve škole na třídních schůzkách. To byl vlastně můj dětský základ k mé současné práci tlumočnice a interkulturní pracovnice J. Pilně jsme se se sestrou učily a studovaly, aby na nás mohli být rodiče pyšní. Snad jim budeme moci jednou vrátit to, co pro nás obětovali. Začátky byly opravdu těžké, ale všechny strasti jsme zvládli překonat. To nás nesmírně posílilo a obohatilo.

Rodiče vědí, že nás české prostředí hodně „poznamenalo“, ale jak najít vlastní cestu ke svým kořenům, nechávají jen na nás. Myslím si, že moje cesta k nalezení původních kořenů vedla především přes jídlo. Naše rodina se v ČR snaží udržovat vietnamské svátky, tradice a zvyky. Slavíme ale i ty české svátky hlavně Vánoce. Z těch vietnamských je to Lunární nový rok. Tento svátek je momentem, kdy se u nás doma všichni scházíme, vaříme a jíme spolu.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář

CAPTCHA