Čak Čak (Viktor)
19/09/17 | Recept | Uzbekistán
Uzbekistán je ovlivněn perskou kuchyní. Je zde hojně užíváno koření. Přestože jsou to velcí konzumenti ovoce a vepřového, na tabuli nikdy nesmí chybět něco sladkého. Tradiční je čak-čak (чак-чак) připravený z těsta a medu. Na stupnici sladkosti má plnou známku. Můžete jej kombinovat s mákem, jogurtem či čokoládou.
Na přípravu potřebujeme:
- 430g cukr krupice
- 500g med
- 4 lžíce mléka
- 500g mouky
- 1 lžíce másla
- 1 lžíce oleje
- 5 vajec
- 100g ořechů
Postup:
Rozklepneme vejce, oddělíme žloutky od bílků a z bílků ušleháme tuhý sníh. Nejprve si žloutky utřeme se 30 g pískového cukru a změklým máslem, přidáme špetku soli, ušlehané bílky a mléko, promísíme, a za stálého míchání přisypeme polovinu dávky polohrubé mouky. Vypracujeme řídké těsto, do kterého zapracujeme zbytek mouky, až vznikne těsto dostatečně husté. To zabalíme do vlhké utěrky a necháme asi 20 minut odležet.
Dále si připravíme makovo-ořechovou směs. Rozsekáme 100 g jader vlašských ořechů, na suché pánvi je krátce opražíme, umeleme mák a smícháme ho s ořechy.
Z těsta vyválíme plát 3 mm silný, nakrájíme ho na proužky široké půl centimetru, ze kterých pak nakrájíme kousky asi 3 cm dlouhé. Tyto „nudle“ vložíme do síta rozehřáté fritézy, dozlatova je osmažíme a dáme okapat
Ve velké pánvi rozpustíme med, přidáme do něj 400 g cukru a dobře provaříme. Pěnu sbíráme a směs vaříme do zhoustnutí. Pak ji sejmeme z ohně, vmícháme makovo-ořechovou směs, přidáme osmažené nudle a vše rovnoměrně promícháme.
Horký čak-čak rozestřeme na plech s pečícím papírem ve vrstvě vysoké 1 cm a necháme vychladnout.
Podáváme nakrájený na čtverečky nebo kosočtverce.
Recept s příběhem připravili pro Foodblog studenti Základní školy Kladská v rámci projektu Crossing borders, který je spolufinancován Evropskou unií z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu Praha – pól růstu ČR.
Viktor
Viktorův příběh začíná roku 1986 v hlavním městě Uzbekistánu, v Taškentu. Dnes je Viktor už téměř 4 roky občanem České republiky, ale patřil do národnostní menšiny Tatarů požadujících vlastní stát na území Uzbekistánu. Jeho mateřským jazykem je tatarština, úředním jazykem v jeho zemi ale byla uzbečtina. Vzhledem k utlačovaní jejich národa se naučil mluvit rusky, posléze česky. Ze své země ilegálně uprchl spolu se svou matkou. V Uzbekistánu stále žije jeho otec a bratr, kteří opustit zemi nemohli kvůli pletkám se správními orgány, které je neustále sledují a kontrolují. Vrátit domů se Viktor nemůže, protože by byl okamžitě odsouzen za ilegální přechod hranic a porušení místních zákonů. V Uzbekistánu vládne totalitní režim a diktatura. Všichni dospělí muži mají povinnou vojenskou službu, která se vyznačuje násilím a tvrdým zacházením. Viktor na vojnu nastoupit nechtěl, protože dobře věděl, co ho tam čeká. Kvůli neblahým životním podmínkám a krutému režimu se rozhodl emigrovat. A nyní žije v Praze se svojí přítelkyní.