Tufahije - plněná jablka (Vesna Peulić)
25/06/17 | Recept | Bosna a Hercegovina
Jedná se o bosenský dezert vyrobený z jablka plněného ořechovou náplní vařeného ve vodě s cukrem. Tufahija je velmi populární v Bosně a Hercegovině, Makedonii a Srbsku. Tufahija se dostala na Balkán během osmanské nadvlády, zákusek pochází původně z Persie.
Na přípravu tohoto dezertu potřebujeme:
- 4 pěkná velká jablka, nejlépe odrůda Golden delicious, při vaření se nám nerozpadne
- 400 g cukru
- 4 dl vody
- sáček vanilkového cukru
Na náplň:
- 2 dl smetany ke šlehání
- 100 g cukru
- 80 g ořechů
- 40 g mandlí
- citronová kůra
- kompotované višně, můžeme použít i rybízový džem
Vodu svaříme krátce s cukrem a vanilinovým cukrem. Z jablek vyřízneme jadřinec, ale nerozkrajujeme jej. Oloupeme a 10 minut vaříme v cukrové vodě. Vyjmeme a necháme cca 30 minut vychladit.
Mezitím si připravíme náplň - umeleme ořechy a oloupané mandle. Poté je smícháme s částí ušlehané smetany a cukrem. Směsí plníme jablka, polijeme vychladlým cukrem, v němž se vařila, ozdobíme zbytkem šlehačky a kompotovanou višní či lžičkou rybízového džemu. Podáváme studené.
Vesna Peulić
Když utíkáte, je pro vás spása dojít cíle
Vesna Peulić je jednou z žen, které odešly v 90. letech během jugoslávské války z oblasti Bosny a Hercegoviny. Byl to ozbrojený konflikt mezi Srby, Chorvaty a Albánci trvající řadu let. Na jeho počátku stály neshody mezi jednotlivými národy, vypjatý nacionalismus a špatná finanční situace celé Jugoslávie. Na konci se pak nacházela rozpadlá země, především zničená území, lidé bez domova a na sto tisíc mrtvých.
Co vás vedlo k odchodu z Bosny do České republiky? Probíhala tam občanská válka. Strašná. Hrozná. Zkrátka neuvěřitelná. Dodneška se nemůžu smířit s tím, že přišla a byla takhle hrozná. Vedla mě prostě snaha jen vzít děti a dostat je z toho blázince.
Jaký pro vás byl příchod do neznámého českého prostředí? Nebylo to snadné. Když někam jdete a utíkáte – já jsem z Jugoslávie vážně utíkala a nechtěla se ani otočit – je pro vás spása dojít cíle. Nebo alespoň pro mě to spása byla. Nikdy nezapomenu, jak jsme přešli českou hranici. Stála tam nějaká pumpa, parkoviště a obrovský strom. Asi borovice. Poprvé v životě jsem přišla do Česka a říkala si: „Doufám, že tady budou moje děti šťastné.“ Pocítili jsme spokojenost, jistotu a klid. A to jsme potřebovali.
Jak vás zde lidé přijali? S lidmi se žádné velké potíže nevyskytly. Občas se stávalo, že mi říkali: „Táhni zpátky, ty Rusko!“ Tak jsem jim odpovídala: „Jenže mě v Rusku nepřijmou. Tam bych potřebovala vízum.“ Ale brala jsem to s humorem. Myslím si, že se stejně cizincům, co už tu jsou, žije v České republice dobře. Mám dojem, že jsme splynuli. Jsme dost integrovaná rodina.
Příběh Vesny a celý rozhovor s ní najdete na stránkách blogu bezvrasek.migrace.com
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval