Burek (Vesna Peulić)

Recept na jednu z balkánských specialit si pro nás připravila paní Vesna.

Těsto: 500 g hladké mouky, sůl, teplá voda

Směs: 500 g mletého hovězího masa, 2 nadrobno nakrájené cibule, sůl a pepř dle chuti. /Bez masa: 500 g tvarohu, 2 vejce, 2 velké lžíce zakysané smetany, sůl dle chuti

Zálivka: voda, olej

Mouku smícháme s vodou, vody dáme tolik, aby vzniklo vláčné těsto, několik minut ho propracujeme a vytvoříme z něj 3 bochánky, nebo 5 menších, které rozprostřeme do placky, potřeme je olejem a necháme 30 minut stát.

Placky rozválíme nebo roztaháme hřbetem ruky na tenko na ubruse a přes hrany stolu. Odtrhneme tlustší okraje těsta.

Potřeme olejem a po obvodu těsta poklademe část zvolené směsi.

Zarolujeme ze stran do závinu, pokrájíme na menší kousky, které stočíme na vymazaný plech do tvaru šneka, nebo necháme rovné.

Pečeme v předehřáté troubě cca 30 min na 220°C do zlatova. Po upečení burek trošku zalijeme vodou smíchanou s olejem, ale jen tak akorát aby změklo, a dáme ještě na 5 minut zpět do trouby.

Vesna Peulić

Když utíkáte, je pro vás spása dojít cíle

Vesna Peulić je jednou z žen, které odešly v 90. letech během jugoslávské války z oblasti Bosny a Hercegoviny. Byl to ozbrojený konflikt mezi Srby, Chorvaty a Albánci trvající řadu let. Na jeho počátku stály neshody mezi jednotlivými národy, vypjatý nacionalismus a špatná finanční situace celé Jugoslávie. Na konci se pak nacházela rozpadlá země, především zničená území, lidé bez domova a na sto tisíc mrtvých.

Co vás vedlo k odchodu z Bosny do České republiky? Probíhala tam občanská válka. Strašná. Hrozná. Zkrátka neuvěřitelná. Dodneška se nemůžu smířit s tím, že přišla a byla takhle hrozná. Vedla mě prostě snaha jen vzít děti a dostat je z toho blázince.

Jaký pro vás byl příchod do neznámého českého prostředí? Nebylo to snadné. Když někam jdete a utíkáte – já jsem z Jugoslávie vážně utíkala a nechtěla se ani otočit – je pro vás spása dojít cíle. Nebo alespoň pro mě to spása byla. Nikdy nezapomenu, jak jsme přešli českou hranici. Stála tam nějaká pumpa, parkoviště a obrovský strom. Asi borovice. Poprvé v životě jsem přišla do Česka a říkala si: „Doufám, že tady budou moje děti šťastné.“ Pocítili jsme spokojenost, jistotu a klid. A to jsme potřebovali.

Jak vás zde lidé přijali? S lidmi se žádné velké potíže nevyskytly. Občas se stávalo, že mi říkali: „Táhni zpátky, ty Rusko!“ Tak jsem jim odpovídala: „Jenže mě v Rusku nepřijmou. Tam bych potřebovala vízum.“ Ale brala jsem to s humorem. Myslím si, že se stejně cizincům, co už tu jsou, žije v České republice dobře. Mám dojem, že jsme splynuli. Jsme dost integrovaná rodina.

Příběh Vesny a celý rozhovor s ní najdete na stránkách blogu bezvrasek.migrace.com

Fotogalerie