Foto

Banánové chipsy (Mustafa)

20/08/15 | Recept | Ghana

Banány plantain jsou větší a zelenější než klasické žluté banány, které jsou u nás běžně dostupné. V některých zemích jihovýchodní Asie, Karibiku a rovníkové Afriky tvoří plantainy základ jídelníčku - připravují se z nich polévky, kaše fufu a další výživné pokrmy. Pokud jsou plantainy ještě zelené, jsou syrové a chutnají díky vysokému obsahu škrobu trochu bramborově. Doporučujeme se do nich pustit až po tepelné úpravě, během které se škrob promění v cukr - například osmažené jako pálivé chipsy, které vás v receptu níže naučíme připravit.

Doba přípravy: 20 min

Nasytí: 4 osoby

Na přípravu potřebujete:

  • 4 banány plantain (nezralé - zelené a pevné)
  • 4 lžičky citrónové šťávy
  • 4 lžičky mletého zázvoru
  • 4 lžičky chilli oleje na smažení

Postup:

Banány plantain nakrájíme na kolečka (tlustá asi 1 cm) a vložíme je do misky. Kolečka pokapeme citrónovou šťávou a promícháme.

V další misce si připravíme kořenící směs tak, že smícháme chilli olej s namletým zázvorem. Nakrájené kousky banánů v kořenící směsi obalíme.

Na pánvi rozehřejeme olej (asi půlcentimetrovou vrstvu). Vložíme kolečko banánu a jakmile začne prskat, vložíme další kolečka. Banány smažíme, dokud nejsou křupavé a zlatavé na povrchu. Osmažená banánová kolečka přeneseme děrovanou lžící na kousek kuchyňského papíru a necháme odkapat přebytečný olej. Banánové chipsy podáváme horké.

Mustafa

Pan Mustafa již od dětství rád cestuje, prozkoumává nové kraje a objevuje, co se kde ve světě šustne. Sám sebe popisuje jako „svobodného muže“. Mustafova dlouhá cesta za štěstím začala, když kvůli finančním problémům přerušil studia v Ghaně a začal promýšlet, jak si zajistit lepší život. Rozhodl se odjet na půl roku pracovat do restaurace v Alžírsku, pak pokračoval do Nigeru. Na chvilku se sice potom vrátil zpět domů do Asamankese v jižní Ghaně, jenže jeho dobrodružný duch mu nedal spát. Brzy tedy začal plánovat další cestu. Díky úsporám, které si vydělal prací v Alžírsku, se mohl vydat do Libye, konkrétně do hlavního města Tripolis – mekky uprchlíků snících o lepším životě. Odtud pak odvážného Mustafu čekala náročná a nebezpečná cesta do Evropy. Měl velké štěstí, a tak v roce 2008 dorazil až k pobřeží Itálie. V italském městě Catanzaro strávil dlouhé dva roky, poté odcestoval do České republiky.

V Praze se mu ale ze začátku nedařilo dobře. Rozhodl se vyhledat pomoc, a tak se svými problémy navštívil Sdružení pro integraci a migraci. Jak sám říká: „V SIMI jsou ti nejlepší lidé, jaké jsem kdy potkal. Pomohli mi, aniž by neustále počítali peníze. Nikdy nedali znát najevo únavu. Cítím se tu jako doma.“ Přesto dodává, že rozdíly mezi životem v Evropě a v Ghaně pociťuje každý den: „V Evropě mám pocit, že jsem svobodný. Když jsem žil v Africe, vždy mě kontrolovala matka nebo sestry. Je to tradice, kterou respektujeme. Teď mi takové věci chybí. Chybí mi má rodina.“

Na dotaz, co je jeho největší obavou, po dlouhém přemýšlení přiznává, že největší problém vidí ve svém nedostatečném vzdělání. Za čtyři roky, co se pohybuje po Evropě, poznal, že když člověk nemá žádnou profesi, není ničím. Když je specialista, tak z toho benefituje po celý život. Nedostatečné vzdělání Mustafovi bere odvahu splnit si jeho největší sen, a to pomoci lidem z jeho vesnice. Náš rozhovor smutně zakončuje myšlenkou, že pro život však není důležité jen vzdělání - peníze totiž dokáží změnit vše, bohužel.