Foto

Hkatenkwan (Mustafa)

04/05/15 | Recept | Ghana

Hkatenkwan nebo také nkatenkwan je recept na burákový "guláš" rozšířený po celé západní Africe, kde jsou burákové oříšky oblíbenou součástí mnoha pokrmů. Vedle burákového másla je další netradiční přísadou našeho receptu okra, plod ibišku jedlého, zvaná také gumbo a v anglicky mluvících zemích “ladies´ fingers” (dámské prsty). My jsme tu naši sehnali v pražské tržnici SAPA.

Podle libosti si hkatenkwan okořeňte chili papričkami (kayenským pepřem). Nejlépe chutná s rýží nebo chlebem - ovšem fantazii se při volbě přílohy meze nekladou a můžete zkusit i kynutý knedlík jak s pravým českým gulášem!

Doba přípravy:  40 minut

Nasytí: 4 osoby

Na přípravu potřebujeme:

  • 600g kuřecích prsou
  • kousek zázvoru (cca 2.5 cm)
  • 1/2 cibule
  • 2 hrnky vody
  • 2 čajové lžičky rajčatového protlaku
  • 1 hrnek nasekané cibule
  • 1 hrnek zralých rajčat
  • 1 čajová lžička burákového oleje (nebo jiného lehkého oleje na vaření)
  • 2/3 hrnku burákového másla
  • 2 čajové lžičky soli
  • 2 nadrcené pálivé chili papričky nebo 1 polévková lžička kayenského pepře
  • 1 středně velký lilek
  • 2 hrnky oker (čerstvých nebo mražených)

Postup:

Kuřecí prsa nakrájíme na kostky a povaříme je spolu se dvěma hrnky vody, nastrouhaným zázvorem a polovinou cibule ve větším hrnci. Mezitím v dalším velkém hrnci na oleji na nízkém plameni osmažíme rajčatový protlak. Asi po 5 minutách přidáme hrnek nasekané cibule a na kostičky nasekaná rajčata. Za občasného míchání smažíme, dokud cibulka nezesklovatí. Poté přidáme zčásti uvařené kousky kuřete a asi polovinu kuřecího vývaru z prvního hrnce. Vmícháme burákové máslo, osolíme a okořeníme chili papričkami nebo kayenským pepřem. Po 5 minutách vaření přidáme oloupaný a na kostičky nakrájený lilek a okry s odřezanými konci. Vaříme, dokud maso a zelenina nejsou křehké. Pokud je váš guláš příliš hustý, přidejte kuřecího vývaru. A Hkatenkwan je hotový!

Tento recept najdete také na sběratelské kartičce s recepty ze série multikuturních večerů projektu Crossing borders. Sběratelskou kartičku s recepty z Ghany si můžete stáhnout tady nebo kliknutím na obrázek níže. Kartičky s námi můžete sbírat a vytvořit si tak jedinečnou multikulturní kuchařku.

Mustafa

Pan Mustafa již od dětství rád cestuje, prozkoumává nové kraje a objevuje, co se kde ve světě šustne. Sám sebe popisuje jako „svobodného muže“. Mustafova dlouhá cesta za štěstím začala, když kvůli finančním problémům přerušil studia v Ghaně a začal promýšlet, jak si zajistit lepší život. Rozhodl se odjet na půl roku pracovat do restaurace v Alžírsku, pak pokračoval do Nigeru. Na chvilku se sice potom vrátil zpět domů do Asamankese v jižní Ghaně, jenže jeho dobrodružný duch mu nedal spát. Brzy tedy začal plánovat další cestu. Díky úsporám, které si vydělal prací v Alžírsku, se mohl vydat do Libye, konkrétně do hlavního města Tripolis – mekky uprchlíků snících o lepším životě. Odtud pak odvážného Mustafu čekala náročná a nebezpečná cesta do Evropy. Měl velké štěstí, a tak v roce 2008 dorazil až k pobřeží Itálie. V italském městě Catanzaro strávil dlouhé dva roky, poté odcestoval do České republiky.

V Praze se mu ale ze začátku nedařilo dobře. Rozhodl se vyhledat pomoc, a tak se svými problémy navštívil Sdružení pro integraci a migraci. Jak sám říká: „V SIMI jsou ti nejlepší lidé, jaké jsem kdy potkal. Pomohli mi, aniž by neustále počítali peníze. Nikdy nedali znát najevo únavu. Cítím se tu jako doma.“ Přesto dodává, že rozdíly mezi životem v Evropě a v Ghaně pociťuje každý den: „V Evropě mám pocit, že jsem svobodný. Když jsem žil v Africe, vždy mě kontrolovala matka nebo sestry. Je to tradice, kterou respektujeme. Teď mi takové věci chybí. Chybí mi má rodina.“

Na dotaz, co je jeho největší obavou, po dlouhém přemýšlení přiznává, že největší problém vidí ve svém nedostatečném vzdělání. Za čtyři roky, co se pohybuje po Evropě, poznal, že když člověk nemá žádnou profesi, není ničím. Když je specialista, tak z toho benefituje po celý život. Nedostatečné vzdělání Mustafovi bere odvahu splnit si jeho největší sen, a to pomoci lidem z jeho vesnice. Náš rozhovor smutně zakončuje myšlenkou, že pro život však není důležité jen vzdělání - peníze totiž dokáží změnit vše, bohužel.

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář