Foto

Kaviár z baklažánu (Halina)

30/12/17 | Recept | Ukrajina

Dělání kaviáru z lilku je velmi typické nejenom na Balkáně, ale i v jižních oblastech Ruska, Ukrajiny a v některých dalších zemích.

Čas přípravy: 1 hodina  

Ingredience:

  • 3 baklažány
  • 1 cibule
  • ½ kapie
  • 3 stroužky česneku
  • 0,5 l rajské šťávy (nebo 1 plechovka rajčat)
  • sůl
  • pepř
  • 3-4 lžíce oleje
  • 1 lžíce nasekané natě petrželky
  • 2 lžíce cukru
  • maso

Postup:

  1. Baklažány umyjeme a celé, neoloupané a i se slupkou buď 20 min vaříme, či pečeme na 200°C po stejnou dobu.
  2. Poté necháme baklažány vychladnout a oloupeme.
  3. Lilky rozmixujeme s přidáním rajské šťávy nebo rajčat. Vařené lilky stačí nakrájet nožem, aby nebyly moc řídké, a přidáme rajskou šťávu.
  4. Vše dáme na pánev a dusíme, dokud se tekutina nevypaří (cca 30 min).
  5. Po 15 minutách přidáme na menší kostičky nakrájené kapie a cibuli.
  6. Až se tekutina vypaří, přidáme olej, posekaný česnek, sůl, pepř a cukr dle libosti.
  7. Pomazánku zamícháme a ještě chvíli podusíme.
  8. Do hotového kaviáru přidáme kousek másla (pro vůni) a petrželku.
  9. Ještě jednou zamícháme a necháme vychladit.

Recept s příběhem připravili pro Foodblog studenti z Gymnázia Evolution Jižní Město v rámci projektu Crossing borders, který je spolufinancován Evropskou unií z Evropských strukturálních a investičních fondů v rámci Operačního programu Praha – pól růstu ČR.

logolink-barva_1537174027.jpg

Halina

Halina je nesmírně inspirativní člověk. Na Ukrajině vystudovala univerzitu a pracovala v televizi. Vychovala sama syna a momentálně je pyšnou babičkou. Znám ji deset let a většinu jejího příběhu jsem zjistila až teď. Vždycky vyprávěla jenom o rodičích, synovi a tom, jak je spokojená. V Čechách uklízí, hlídá děti a říká, že je nejvíc šťastná. Cestuje po Evropě, podporuje vnuka ve hře na kytaru a vůbec nikdy si na nic nestěžuje. No a jednoduše ji máme všichni rádi.

Z JAKÉHO DŮVODU JSTE SE ROZHODLA EMIGROVAT Z UKRAJINY?

„Víš, Ukrajina je hrozně zajímavá země a hrozně zajímavý stát, ale samostatný stát je to hrozně mladý, teprve od roku 1991, a všechny úřady, byrokracie a snahy o demokracii jsou na začátku. Navíc je tam těžké mít práci, ve větších městech je docela dobrý pracovní trh, ale v menších městech je to hodně těžké. A platy jsou hrozně nízké, já nemám manžela, mám syna a bylo hodně těžké to sama zvládnout. A tak jsem se jednoho dne rozhodla, že musím změnit svůj život. Já mám vysokou školu, měla jsem hrozně dobrou práci, ale plat, který jsem měla, vystačil tak tak na nutné věci a nezbylo nám vůbec nic navíc, nemohli jsme ani opravit byt, natož třeba cestovat. Navíc syn studoval na univerzitě, takže to bylo taky hodně těžké. Takže jsem se rozhodla, že změním svůj život, protože takhle dál už nemůžu. Nevěděla jsem, jestli bude hůř nebo líp, ale věděla jsem, že bude jinak.“

PROČ JSTE ZVOLILA ČESKOU REPUBLIKU?

„Hodně lidí z Ukrajiny jezdilo do Itálie, ale ti jeli nelegálně. Obvykle měli vízum třeba na týden a prostě tam zůstali. To jsem já ale nechtěla. No a Česká republika nabízela pracovní vízum na rok, a tak jsem se rozhodla odjet sem.

Taky je Praha velké město a je tu dostatek práce, já bych tady našla i jinou práci, ale nechci. Už jsem v takovém věku, že chci být svobodná, nechci pracovat v žádné firmě, tak pracuji tak, jak si to zařídím, mám čas pro sebe a můžu cestovat. Taky mám dobrý pocit, že jsem žádné Češce nevzala práci.“

VÍM, ŽE HODNĚ CESTUJETE, BYLO TO TAK I NĚKDY PŘEDTÍM?

„Ne. Neměli jsme bohužel z čeho, když syn začal pracovat, bylo to lepší, ale pořád to na cestování nebylo.Takže teď bydlím v Praze, pracuju a cestuju. No a mám se dobře.“

JAK JSTE TU DLOUHO?

„V listopadu to bude jedenáct let.“

JAKÝ BYL ZAČÁTEK V PRAZE?

„Těžký. Kdybych měla nějaké peníze, mohla bych se třeba prvního půl roku učit jazyk, jenže člověk musí toho půl roku někde bydlet, něco jíst a tak, no ale na to jsem neměla. Když jsem přijela do Prahy, měla jsem 200 dolarů, takže to nebyla úplně legrace, ale zvládla jsem to.“

JE NĚCO, CO VÁS PŘEKVAPILO NEBO V ČEM JSOU ČEŠI ÚPLNĚ JINÍ NEŽ LIDÉ NA UKRAJINĚ?

„Vy Češi jste hrozně klidní lidi, tady vůbec nejde vidět násilí. Třeba v Rusku jsou všichni hrozně agresivní, na Ukrajině je to lepší, ale tady je to ještě lepší. Ale celkově jsme si všichni podobní. V Čechách se mi líbí, že pracujete, ale i odpočíváte, to je hrozně důležité střídat.“

Komentáře

Zatím nikdo nekomentoval

Přidat komentář